Před 50 000 lety měl člověk na starosti pouze to, aby přežil. Vedla ho motivace 1.0: hledání potravy, bezpečného úkrytu pro spaní a touha rozmnožovat se a rozsévat své geny.

Ještě před pár stoletími byly tyto základní potřeby hlavní hnací silou lidstva. Ovšem ne později než v době industrializace se toto začalo měnit. Výrobní cykly se staly mnohem komplexnějšími a člověk se začal více a více spoléhat na nové impulzy: na vnější motivaci 2.0, která je založena na dvou stimulech odměny a trestu vycházejících od třetí strany – také známé jako metoda cukru a biče.

Strategie, která za touto metodou stojí, je taková, že odměna upevňuje žádoucí chování. S vidinou vyšší mzdy dělníci vytěží víc uhlí a moderní zaměstnanci rychleji odpovědí na emaily.

Na druhou stranu je záměrem trestu předcházet nežádoucímu chování. Když někomu vynadáte před celým týmem, nebude se tak často opožďovat, a osoba, které pohrozíte propuštěním pro krádeže, už nejspíš nic z pracoviště neodcizí.

Zaměstnavatelé, kteří spoléhají na vnější motivaci, předpokládají, že jejich zaměstnanci, pokud nejsou poháněni důsledky metody cukru a biče, nemají v podstatě žádné nadšení pro práci a budou se snažit vyhnout zodpovědnosti. Proto je manažeři musejí neustále řídit a dohlížet na ně.

I když některé společnosti zvolnily pravidla oblékání nebo pracovní doby, aby byli jejich zaměstnanci spokojenější, motivace 2.0 stejně v pracovním světě převládá. Manažeři většiny velkých firem jsou přesvědčeni, že když dojde na motivování zaměstnanců, jediným důležitým faktorem vedle základních lidských potřeb je užití odměn a trestů – a podle toho své pracovníky řídí.

Udělejte si test osobnosti

 

Test osobnosti