Nejúčinnější diety nejsou o jídle, ale o přeprogramování mozku

 

Jestliže chcete zhubnout, zaměřte se spíše na okolnosti stravování než na jídlo samotné. Protože právě tyto okolnosti ovlivňují to, jestli jíme přiměřeně nebo se přejídáme. Tyto okolnosti si ale bohužel téměř neuvědomujeme.

S jídlem je spojeno velké množství rituálů, bez nichž by nám tolik nechutnalo. Někdo například sní sušenku vcelku, jiný si ji rozdělí a sní nejprve náplň. Někdo sní jablko vcelku, druhý si ho potřebuje nakrájet na malé kousky.

Chuť nepramení jen ze samotné kvality jídla, ale i z podmínek, které naše stravování doprovázejí. To potvrdil také nedávný výzkum na Minnesotské univerzitě. Jedna skupina lidí musela rozlomit čokoládu napůl, pak rozbalit její první polovinu a sníst ji. Teprve potom mohli rozbalit a sníst i polovinu zbývající. Druhá skupina lidí čokoládu snědla jen tak, bez jakýchkoliv rituálů.

Z celé ochutnávky měli mnohem radostnější zážitek lidé z první skupiny. Čokoláda se jim více zamlouvala i si na ní více pochutnali. Nakonec byli i ochotní si za ní ještě připlatit. Toto vše je dáno tím, že jakékoliv rituály, i když se zdají na pohled nesmyslné, vedou k většímu zapojení mysli. Na celý prožitek se tak zaměříme hlouběji a jídlo si více užijeme.

Jak se to vše ale týká diet? Výzkumy dokazují, že lidé se nepřejídají proto, že mají hlad, nemohou se ovládnout nebo jedí „špatné“ jídlo. Ve skutečnosti se přejídáme kvůli svým blízkým, kvůli talířům, obalům, tvarům, vůním, ale třeba i kvůli samotě.

Bezedný talíř

Říká se, že jíme, dokud máme hlad. To ale není tak úplně pravda. Naše tělo potřebuje cca. 20 minut, aby si uvědomilo, že už má dost. Signálem k ukončení jídla je pro nás prázdný talíř či jiný vizuální efekt, a ne sytý žaludek. Rozhodování přitom nemusí být vědomé. Když například dojíme, najednou přijde falešný pocit, že jsme se najedli akorát. Co by se ale stalo, kdyby se jídlo například neznatelně doplňovalo, a pohled na snědené by tím byl maten?

Při jednom výzkumu hosté konzumovali polévku při společenské konverzaci. Na část talířů byly připevněny trubky vedoucí k nádržce s polévkou. Jídlo bylo do talířů pravidelně doplňováno, a to bez postřehu strávníků. Po 20 minutách byli všichni vyzváni k tomu, aby odhadli množství přijatých kalorií. Zároveň bylo zváženo, kolik opravdu snědli. Někdo snědl jen 250 ml, jiný více než litr. Přesto měli všichni pocit, že přijali stejné množství kalorií a že se cítí stejně sytí.

Nebezpečí velkých porcí

Pokud budete používat menší talíře, sníte toho méně, to je známá pravda. Navíc se budete cítit stejně sytí jako ti, kteří snědli více jídla z většího talíře. Obecně platí, že čím větší je balení jídla, tím více sníme.

Naše tělo v zásadě nepozná, že přijme o 20 % více či méně jídla. Neustále přitom rostou porce jídla, a to jak v restauracích, tak i v domácnostech. Zajímavá studie prokázala, že na zobrazení Poslední večeře Ježíše Krista se velikosti talířů i jídel za poslední tisíciletí zvětšily až o 69 %.

Existují signály pro to, kolik jsme již snědli Čím více jich je, tím více se snižuje naše potřeba dále jíst. Jeden experiment ukázal, že lidé, kterým byly pravidelně z talíře odklízeny kosti z kuřecích křidýlek, snědli o 28 % více než ti, kterým byly kosti na talíři ponechávány.

Hlavním vizuálním podnětem při stolování je objem jídla. Kalorie totiž nejsou vidět a v podstatě ani cítit. Pokud se zvýší porce, konzumenti se budou automaticky cítit více sytí. Nejlepším trikem na hubnutí jsou voda či vzduch. Ty jídlo „nafouknou“, zákazník se cítí spokojeně najeden a ve skutečnosti vlastně tolik nesní. Toho lze využít třeba i u koktejlů. Stačí je více mixovat, čímž nabudou na objemu, ale jejich energetická hodnota zůstane zachována. Běžní spotřebitelé orientující se zrakem tak nic nepoznají.

Diety

Většina lidí, kteří zhubli pomocí diety, velice rychle nabere váhu zpět. Často pak také platí, že čím rychleji zhubnou, tím rychleji pak zase přiberou. Lidé se při dietách zříkají jídel, která mají rádi. Stačí pak jakákoliv záminka, aby se lidé rychle a s větší intenzitou k oblíbeným jídlům vrátili například při rodinných setkáních nebo při osobním neúspěchu.

Ve skutečnosti je účinná jen taková dieta, o níž ani nevíme, že ji držíme. Pokud ovlivníme své prostředí, postupně budeme méně jíst a také postupně hubnout. A jak své prostředí ovlivnit? Existuje mnoho způsobů. Je důležité si uvědomit, zda budeme nebo nebudeme jíst. Taková rozhodnutí provádíme až dvěstěkrát za den. Často totiž zobeme oříšky z misky na stole apod. Velké množství potravin by nikdy nemělo být na dosah ruky. Stačí i krátký pohled na obal potraviny a slinivka začne produkovat inzulín, aby se tělo připravilo na příjem jídla. Začneme mít hlad, aniž bychom se potraviny dotkli. Je dokázáno, že lidé, kteří při příchodu domů procházejí kuchyní, snědí více než ti, kteří kuchyní procházet nemusejí.

Pořizování menších balení potravin sice nešetří peněženku, ale zato se vám to vrátí třeba v hezčí postavě. A to platí nejen u jídla, ale i u pití.

Všichni přeceňujeme výšku, ale naopak podceňujeme šířku. To znamená, že stejný objem tekutiny ve vysoké sklenici považujeme za „objemnější“ než ve sklenici široké. Tato iluze nás ovládá neustále. Často ovládá i profesionální barmany, kteří by bezesporu měli mít „oko“ na nalévaný objem. A jak to tedy vyřešit? Jednoduše. Užšími sklenicemi!

Úskalí rozmanitosti

Krátkodobé diety fungují, protože jsou založené na omezeném počtu potravin. Je přitom vcelku jedno jakých. To ale vede k tomu, že se daných potravin rychle přejíme a obecně je začneme do jídelníčku zařazovat méně. Na druhou stranu ale rozmanitá nabídka vede k tomu, že máme tendenci ochutnat co nejvíce, čímž přijmeme větší množství kalorií. Mají-li například bonbóny v pytlíku více barev, lidé jich snědí více, než kdyby všechny měly stejnou barvu.

Existuje velké množství faktorů ovlivňujících stravování, přičemž na každého z nás působí jinak. Z průzkumů však vyplývá, že určitá prostředí jsou náchylná způsobovat obezitu. Lidé by přitom měli takové okolí sami ovlivňovat, ne se jím nechat tvarovat. Je také důležité si uvědomit, že nelze rychle zhubnout na dlouhou dobu.

Život by ale neměl být sebemrskačstvím, strádáním a věčným přemýšlením o tom, co můžeme jíst a co ne. A hubnutí není rychlým sprintem. Mělo by být pomalou plynulou chůzí. Ta by přitom měla začít odstraňováním faktorů, které nás nutí k jídlu apod. Tyto kroky vám přitom v součtu mohou odebrat až jeden kilogram měsíčně, což ve finále znamená, že můžete zhubnout až 12 kilogramů za rok. A to nezní špatně, že?

Další články na téma motivace, sebekoučink, sebevědomí, stres, úspěch.

Napište mi. Jakou máte zkušenost s držením diet?

Udělejte si test osobnosti

 

Test osobnosti