Kdysi jsem četl, že Buddha přirovnal chování lidí k člověku, který je postřelený otráveným šípem do nohy. Situace je tedy bolestivá, naléhavá a je nutné ji vyřešit. Nicméně postřelený místo toho, aby požádal o pomoc, začal situaci řešit, aby zachránil svou nohu, a tak se ptá na otázky typu, z jakého luku byl šíp vystřelen, na barvu šípu. Zajímají ho lidé, kteří vyrobili luk, šíp, tětivu, a z čeho je vyrobená.

Pokládá spoustu otázek, které přehlíží problém. Problém, který se ho týká a bolí.

Lidské chování bývá tomu příkladu podobné. Nevidíme a často ani nechceme vidět situaci, kterou máme přímo před sebou, a soustředíme se na nepodstatné věci, pomíjivé cíle a činnosti, jejichž přínos a hodnota je relativně malá.

V dnešní době se hodně diskutuje na téma, jak lépe prezentovat, jak vytvářet působivější prezentace, jaký software použít.

Když přednášející plánuje prezentaci, tak je ta situace pro něj stresující a v jistém smyslu i bolestivá. Bohužel většina lidí, když plánují prezentaci, tak řeší otázky v jakém programu to udělat. Udělám to v Powerpointu, nebo Keynotu? Jaký font použiji, jaké barvy, jaké efekty? Budu potřebovat dálkový ovladač s laserový ukazovátkem? Je lepší tohle zarovnat doleva nebo doprava? Co je lepší sloupcový nebo spojnicový graf?

To všechno jsou samozřejmě zajímavé otázky, ale bohužel také často nejdiskutovanější. Místo toho, aby se přednášející soustředil na to, jak co nejlépe a nejpůsobivěji sdělit svoji zprávu.

Místo toho, aby se přednášející zamýšlel nad tím, jaký příběh na lidi zapůsobí, jaký příběh si lidé zapamatují, tak se soustředí na to, kolik mít odrážek na slidu.

Když školím prezentační dovednosti, tak často dostávám otázky typu:

• Kolik odrážek mám použít na slidu?
• Klik slidů by měla mít prezentace?
• Mám používat přechodové efekty?

Často na to odpovím otázkou: „Jak moc si myslíte, že vám to pomůže získat si zájem lidí? Otázka je to dobrá, ale jde hlavně o příběh, který lidem vaše prezentace řekne. Pokud budete mít zábavnou prezentaci, tak lidé ani nebudou vědět, kolik slidů vaše prezentace měla, a ani je to nebude zajímat.“

Proto, když plánujete prezentaci, tak nejdůležitější otázky jsou:

• O co jde?
• Proč na tom záleží? Proč by to mělo lidi zajímat? Co jim to přinese a dá?
• Jak jim to sdělit tak, aby si to zapamatovali a odnesli domů? Lidé si pamatují věci v příbězích, a proto jim, i když prezentujete faktické a číselné informace, dejte příběh.

Buddhisté říkají, že život je plný utrpení. Stačí jen otevřít oči a uvidíme ho.  Stejně tak i spousta prezentací je plná utrpení v podobě nudnosti, zabitého času, nulového efektu, jak pro přednášejícího tak i pro diváky.

Bohužel jsem viděl prezentace, jejichž efekt byl nula. Byly i případy, kdy přenášející by měl vrátit posluchačům hodinu jejich života. A to často jen proto, že si přednášející na začátku zabýval špatnými otázkami.

Kdy naposledy jste zažili opravdu nudnou prezentaci? Čeho se týkala?

Další články na téma prezentační dovednosti